V pouštích Egypta i jiných arabských států stále žijí svým tradičním kočovným způsobem beduíni. Se svým kmenem se přemisťují ze státu do státu. Kolik jich je, nikdo neví.
Jeden takový beduínský tábor jsme navštívili i my. Leží nedaleho Hurghady, asi hodinku cesty poskakujícím džípem. Beduíni bydlí v chýších z rákosu, pro obživu chovají kozy a oslíky a pro turisty velbloudy. (Dobrá, možná je mají i k jiným účelům, například k dopravě.) Pěstovat nic nemohou, v poušti to nejde. Bez vody ale nejsou, u tábora je hluboká vrtaná studna. Voda dokonce stačí i na malinkou zahrádku – čítá asi pět rostlin. Dalším zdrojem obživy jsou rukodělné výrobky a také peníze od cestovky. Díky tomu mají v táboře i takové výdobytky civilizace jako auto. Cestovka může i za to, že se mezi tradičními přírodními materiály objevily cihly, proto je několik staveb zděných – například toalety, chlívek nebo modlitebna. Ostatní budovy (dají-li se tak nazvat) jsou tradičně rákosové, včetně radnice (to je ta s horským kolem na střeše).
"Naši" beduíni jsou muslimové. Mají v táboře modlitebnu a jejich ženy chodí zahalené (což může být také dobrá ochrana proti písku). Stále nosí tradiční oděvy. Často neumějí číst a psát, ale ti, kteří umějí, to učí i své děti. Ovšem jen syny.