Ve 3. a 4. stol. n.l. vytvořili vyspělou civilizaci Pjuové. V 5. a 6. stol. n.l. osídlili Dolní Barmu buddhističtí Monové, původem z Thajska a Kambodži. . V 8. a 9. stol. pronikli do střední Barmy Barmánci a založili BAGAN, který se v 11. – 13. století stal hlavním městem prvního barmského státu. Zde se rozvíjela buddhistická kultura a na pláni 6x6 km bylo vybudováno téměř 4000 pagod, ze kterých se 400 dochovalo dodnes a jejich velebné ruiny jsou úchvatným památníkem této slavné doby. Sloh jednotlivých staveb se pochopitelně vyvíjel a měnil a jen nepatrná část jich byla restaurována do původní podoby. Ve 13. stol. vyplenila Bagan vojska Kublaj Chána.
Ve 14. – 19. století byla až na krátká přerušení hlavním městem Myanmarského království AVA či Innwa (oficiální název byl Ratanapura - město drahokamů).Thai pronunciation of Innwa is still Ungwa as they had several military confrontations in the heydays of Konbaung dynasty.. Status královského města si podržela téměř 5 století. Žádné jiné město v Myanmaru nebylo sídlem vládce tak dlouhé období. Město bylo vybudováno na umělém ostrově mezi řekami Ayeyarwady a Myitnge. Jeho území lze dodnes navštěvovat pouze přívozem. Oblast se pak projíždí bričkou. Zachované památky pochází z pozdnější doby. K hlavním turistickým zajímavostem Avy patří 27 m vysoká strážní věž Nanmyint (která se při zemětřesení naklonila, a proto se ji přezdívá "šikmá věž v Inwe") je jediný pozůstatkem paláce Bagyidaw. Klášter Bagaya je postavený z týkového dřeva (1834), chrám Maha Aungmye Bonzan byl vybudovaný 1818.
V roce 1782 přenesl epizodicky kFounded by a Shan Prince, Thadominphya in 1364 on an island between the rivers Ayeyarwaddy and Myitnge, and destroyed by the Mon in 1752, Innwa lost its status as a royal city several times before it was finally superseded by Amarapura in 1841.rál své sídlo z Avy do blízké AMARAPURY. Ta se dodnes pyšní 200 let starým nejdelším dřevěným „U Beinovým mostem“ (podepíraný 1060 tykovými sloupy), který vede 1,2 km přes jezero Taungthaman. Dobu slávy zde připomínají i pagody Kyauktawgyi (1847), Pahtodawgyi a klášter Mahagandayone.
Barmánci během své historie také několikrát -na kratší či delší dobu- okupovali Thajsko, kde několikrát vyplenili i metropoli Ajuthaja. Utrpěli zde však také řadu porážek a definitivně byli vypuzeni v roce 1800.
Předposledním hlavním městem Myanmaru byla od 1861 MANDALAJ (založena 1857). Kromě mnoha klášterů je zde i pevnost a rekonstruovaný královský palác (původní byl zničen během 2. světové války). Hlavní atrakce jsou však na hoře Mandalay (236 m) a v jejím okolí. Na kopci stojí pagoda, jejíž stěny jsou bohatě obloženy blyštivými sklíčky. Pozoruhodný je také výstup po pojízdných schodech nebo výtahem – pokud fungují. Východně od hory se nachází Sandamuni pagoda (1784), kterou tvoří 729 malých stůp, z nichž každá skrývá kamennou desku s vytesanými buddhistickými texty (Tripitaka v jazyce pali), tvořící největší kamennou knihu světa. Shwenandaw Kyanung (1880) je tradiční barmský dřevěný klášter. Budova je vně i vni bohatě pokryta vyřezávanými panely, Zachovalo se již jen vnitřní pozlacení. Je to jediný pozůstatek kdysi extravagantního paláce, který zůstává ukázkou tradičních barmských dřevořezeb. Atumashi klášter (1857) ukrýval sochu později ukradenou Brity.
Během 19. stol. pronikali do Barmy Britové, kteří postupně ve třech britsko-barmských válkách od jihu dobývali Barmu (1. válka 1824 – 1826, 2. válka 1851 - 1852). Ve 3. válce v roce 1885 dobyli Britové královské město Mandalaj a za hlavní město pak zvolili Yangoon, který přejmenovali na RANGOON a zemi nazvali Barmou. Za války okupovali Barmu Japonci, proti kterým vedli Barmánci od 1944 (za britské podpory) ozbrojený odpor. Vyhlášením nezávislosti 1948 byl vytvořen Barmský svaz. Ten však od počátku sužovala občanská válka. Nakonec převzala moc vojenská junta, která dodnes tvrdě potlačuje jakýkoliv náznak odporu. Její ideologický program je směsicí socialismu, buddhismu a isolacionismu. V 60. – 70. letech probíhala její živá spolupráce i s ČSSR.
Na území 678 000 km² žije dnes 47,3 milionu obyvatel s hustotou 66 obyv./km ². Země oplývá nerostným bohatstvím a úrodnou půdou. V roce 1989 se země vrátila ke svému původnímu názvu Myanmar, který užívali původní obyvatelé dávno před tím, než ji Britové nazvali Barmou. Barmánci jsou v zemi jen jednou z desítek etnických skupin, i když nejpočetnější (70%). Hlavní město je od roku 2005 Nepjito. To však zůstává, jako sídlo vojenské vlády poněkud izolované. Kulturním centrem je tedy nadále Rangoon (Yangon) se 4 miliony obyvatel. . Naprostá většina obyvatel žije tradičním způsobem života, nepoznamenaným dosud západní civilizací. Téměř pro každého obyvatele je náboženství nedílnou součástí života ovlivňující jeho chování.. Jsou to vesměs slušní a poctiví lidé. Kultura je osobitou směsí indických a čínských vlivů a díky desítkám let izolace uchovává řadu tradičních zvyklostí (např. v odívání, přírodním make-upu, žvýkání betelu aj.). Yangon a jiná velká města se však již nezadržitelně mění.
Švedagonská pagoda byla do dnešních rozměrů budována postupně z 12 na 116 metrů. Současná podoba je z 16. století a až v 18. století byla pokryta zlatými pláty. Její hrot je posázen 5440 diamanty a pod ozdobným slunečníkem na věži visí sto zlatých a téměř 1500 stříbrných zvonků. Brány ke čtyřem širokým schodištím vedoucím na horní terasu střeží pestře pomalovaní lvi. Jedná se vpravdě o chrámový komplex, protože na horní terase se nachází téměř 50 kaplí nejrůznějších velikostí a tvarů. Pro věřící Barmánce není Švedagonská pagoda jen historickou památkou, ale živoucím náboženským centrem. Kupci, kteří stáli u zrodu svatostánku, získali 588 př.n.l. od Budhy výměnou za koláčky jeho 8 vlasů a pagoda měla sloužit k uložení schránky s nimi. Někteří znalci dějin jihovýchodní Asie si však myslí, že v kupolovité formě Švedagonské pagody žije vzpomínka na předbuddhistické období historie této země, kdy zde žily kmeny uctívající duchy stromů a vod. Jejich sošky chránily v kuželovitém sopečném vrchu obrostlém květy (Zlatý nebo též Květinový vrch). Kupolovitá pagoda jej měla připomínat.
Chauktatgyi je nedaleký objekt se 70 m sochou ležícího Budhy. Socha je umístěna ve velkém přístřešku připomínajícím hangár a kolem ní blikají světélka. To je pozice, ve které údajně dosáhl osvícení, popř. odpočíval, ale i skonal.