Malé koloniální městečko mezi Limou a Arequipou.
Obrazce na povrchu pampy u města Nasca v Peru byly vytvořeny příslušníky kultury Nasca (100 – 800 n. l. nebo 350 př. n. l. – 500 n. l.). Pokrývají 500 m² nehostinné skalnaté Pampy de San José. Jsou to neopakující se zvířecí obrazce a geometrické linie dlouhé až 200 m (např. opice je vysoká 90m) tvořené vždy jedinou čarou. Motivy jejich vzniku nebudou nikdy zcela objasněny vzhledem k nedostatku informaci o samotné kultuře. Odborně jsou obrazce označovány jako geoglyfy a petroglyfy vzniklé odklizením 10–20 cm tmavého vulkanického materiálu pouště na světlý vápencový a pískovcový podklad. Představují geometrické linie (trojúhelníky, čtverce, spirály, paprskové linie s centrálními body) nebo obrazce zvířat (většinou mající vztah k vodě a zemědělství); a petroglyfy, umístěné na svazích nebo skalách, znázorňují lidské postavy. Linie je nejlépe vidět z letadla brzo po ránu – pak bývá opar.
Objevitelé obrazců Alfred Kroeber a Toribio Mejía v roce 1926 označovali obrazce za zavlažovací zařízení. Paul Kosok v roce 1939 přisuzoval liniím funkci astronomického kalendáře. Jeho názor převzala Němka Marie Reicheová. Podle ní se jedná o astronomický kalendář odpovídající souhvězdí Plejád. Existují i teorie, že se jednalo o posvátná místa, kam šamané chodili "nabít" energii onoho obrazce. Není to tak bláznivé, jak to vypadá. Teorie říká, že šaman musel projít onen obrazec (a že se prošel), meditoval a tím nabral sílu toho, co ten obraz zobrazoval (zvířata byla dost často symbolem síly, odvahy, inteligence, plodnosti). Na základě družicového snímku zlomů v Peru a hydrologických údajů označil Johnson obrazce za záznamy o podzemní vodě. Příčin bude nejspíš více a v každé teorii najdeme kousek pravdy, což zachová obrazcům v Nasce jejich tajemnou krásu.
