(„Zimbabwe“ znamená v šonštině „kamenný dům náčelníka“- což byly uzavřené ohrady z kamenných zdí na náhorních plošinách. Mezi řekami Zambezi a Limpopo vzniklo postupně asi 200 podobných „kopijí Zimbabwe“. Velké Zimbabwe však /snad proto, že bylo opuštěno bez boje/ je z nich však nejzachovalejší).
400 let ve XII. do XVI.st. bylo Velké Zimbabwe sídelním městem království Šonů (Ma-šonů) a centrem jejich náboženského života. Stát Šonů (Ma-šonů) vedený Monomotapou vznikl již v VII.st. Měl rozvinuté zemědělství i chov dobytka a obyvatelé byli dovednými horníky a zpracovateli kovů. Ruiny Velkého Zimbabwe tak reprezentují vrcholné období ojedinělé africké kultury, která měla obchodní styky i s velmi vzdálenými asijskými zeměmi, včetně Perzie a Číny. Úprava kamenů i pevnost stavby bez jakéhokoliv pojidla svědčí o mimořádné dovednosti stavitelů. Dosud není zcela jasné proč byl v XVI.st. dvůr opuštěn. Velké Zimbabwe zůstalo jen vedlejší rezidencí králových manželek.
Hlavní centrum království se pak posunulo na sever k řece Mazoa (přítoku Zambezi), kde vzniklo království Monomotapa - s „božským vládcem“ Mwene Mutapa /Pán Dobyvatel/. Jeho vojáci chodili v kůžích a měli luky i meče zdobené zlatem. Válkami se pak ústředí moci postupně přesouvalo do dalších center vítězných nájezdníků (např. Dhlo-Dhlo, Khami aj.), až nakonec byli v XVII.st. donuceni podrobit se „ochraně“ bělochů...
Dnes již „němé zříceniny“ Velkého Zimbabwe nalezli lovci až 1868. Po ničivých nájezdech „hledačů pokladů“ (1879) zde až počátkem XX. st. začali poněkud kompetentněji pracovat archeologové (mnohé nálezy se však přesto nenávratně ztratily). Tábořili zde také vojáci kolonizátora Rhodese, kteří z kamenů starobylé stavby dělaly mohyly svým padlým.
Jedná se o komplex 12 skupin staveb na ploše 50 hektarů v údolí Mzilikwe. Jádro Velkého Zimbabwe však tvoří především dva objekty. Z bujné vegetace vystupuje ŽULOVÝ VRCH (osídlený Sany ještě před vznikem staveb). Skalní útvary byly od XII.st. propojovýny Ma-šony zdmi z žulových kvádrů. U starších staveb na kopci jsou kvádry očividně ještě hruběji opracované než dole. Bylo to posvátné místo k uctívání Mwariho a duchů předků. Náboženství Ma-šonů tvoří Kult předků /mhondoro/ a uctívání duchů /midzimu/. Ve Velkém Zimbabwe byl uctíván nejstarší předek - mocný Chaminukea. Posvátné domy /- hrobky náčelníků/ se nazývají dzimbaué /Zimbabwe/.
Kultovní obřady na kopci se ohlašovaly již 3 dny předem tamtamy. Pak vyšel průvod mladých dívek, žen a mužů včele s náčelníkem a vedli dva černé býky a krávu. Obřad pokračoval spálením krávy a porážkou jednoho býka na úpatí kopce. Druhý býk byl pak obětován před hradbami panovnického sídla. Maso býků zůstalo ponecháno supům a šakalům. Poslední obřad zde proběhl ještě počátkem XX.st.
Největším a nejvýstavnějším objektem v údolí je „VELKÝ DŮM NÁČELNÍKA“. Celý objekt tvoří 900.000 ks odborně otesaných a bez jakéhokoliv pojidla poskládaných žulových kvádrů (skály nejdříve rozpálily a pak polily vodou, aby se plát oddělil od monolitu).Vnější zeď má obvod 250 m a výšku 9,75 m a pouze 80 m je nahoře vyzdobeno ornamentem. Na kamenných sloupech byli po obvodu hradby umístěny mastkové plastiky posvátných ptáků Hunghwe symbolizující duchy předků (jejich silueta je dnes na zimbabwské vlajce). Za hlavní zdí je paralelně další zeď a mezi nimi je chodba. Uvnitř hradeb bývalo asi 40 chýší z kamenů a daggy (vápnitého písku z termitiště a vody se 40 cm tlustými zdmi aby unesly střechu), které obývalo cca 200 členů elity. Dominantu mezi ruinami zbytků vnitřních objektů tvoří 11m vysoká kónická věž se základnou o průměru 6 m zužující se na 2 m a to bez jakýchkoliv otvorů - její využití tak zůstává záhadou. Nižší ohrady v okolí byly určeny pro dobytek. V údolí žilo také asi 2000 zlatníků (nalezeno tisíce náhrdelníků ze zlatých plíšků o celk.váze 20 kg), hrnčířů, tkalců, kovářů a kameníků (suroviny byly dovážené).
Dr.Emil Holub si o tomto objektu poznamenal: Na severním pahorku nalezl jsem rozvaliny zdi, na kupě nižší hradiště třikrát objemnější. Opevněný pahorek skalnatý byl osamělý. Střed hradeb tvoří skalnatá kupa a skládají se z kusů žulových, které bez jakékoliv malty spočívají na sobě.
Vchod kamenné ohrady byl na severu, kde zeď z obou stran vystupovala vpřed tvoříc takořka chodbu. Kusy žulové byly plochy zdélí deseti až pětadvaceti cm, zvýší osmi až patnácti cm a zšíří šesti až dvaceti pěti centimetrův; jejich hořejší a dolejší strany měly tvar lichoběžníku. Z vnější strany zdi byly kamenné plotničky nejspíše pro okrasu postaveny šikmo k sobě jako tašky. Rozvaliny tyto nejspíše zřídil nějaký kmen chtěje u nich dobývati zlata. Jako doufám budu zde moci za některé cesty své kopati, abych stanovil zda byli to již dříve usedlí Ma-šoni – kteří se stali později obyvateli monomotapskými.